Často se setkávám s dotazy rodičů nebo odborné veřejnosti, jak to vlastně s hyperbarickou oxygenoterapií u dětí s autismem vlastně je.
Je účinná nebo není ?
Hyperbarický kyslík se na kompenzaci autismu nejen dětí používá zhruba posledních dvacet let. Teorie vychází ze zjištění, že zvýšení množství kyslíku v organizmu sníží nadměrné otoky mozkové tkáně, zvýší průtok krve mozkem, stimuluje mozkovou tkáň, podporuje regenerační procesy a mobilizuje kmenové buňky.
Mnoha studiemi bylo ověřeno, že hyperbarický kyslík pomáhá mozku dělat svou práci lépe, což vede k tomu, že se zvyšují kognitivní dovednosti a člověk je více „přítomný“, pokud jde o sociální interakci a komunikaci. To se týká mozku obecně, ať o následky mozkové příhody, úrazu nebo neurodegenerativních změn.
Léčbou autismu pomocí hyperbarického kyslíku se celosvětově zabývá mnoho odborných pracovišť a na toto téma bylo zpracováno více než 1 000 studií.
Drtivá většina studií uvádí u dětí pozitivní pokrok, ale jsou i studie, které prokazatelný účinek kyslíku nepotvrdily.
Porucha autistického spektra má různé stupně postižení a velice široké způsoby projevů. Je proto zřejmé, že na každé dítě bude léčba působit jinak a mohou se vyskytnout případy, že se zlepšení nedostaví vůbec, nebo jen malé.
Zkušenosti několika málo desítek rodin autíků, které mají s naší hyperbarickou komorou zkušenosti, mohu shrnout takto:
Čím je dítě mladší, tím výraznějších úspěchů dosáhlo. Nevětšího pokroku dosahovaly děti předškolního věku.
Děti na pobyt v komoře reagují různě. Některé jsou ospalé a unavené, jiné mají plno energie. Denní rozvrh terapie je nutné naplánovat podle toho, jak se dítě cítí.
Některé děti jsou zpočátku v komoře neklidné nebo pláčou. Je třeba je zabavit nebo uklidnit. Zatím se nestalo, že by nějaké dítě terapii odmítlo. Starší děti naopak pobyt v komoře vyhledávají, protože jsou tam zalezlé a schované. Ve všech případech se na zabavení dětí použily notebooky, tablety nebo telefony s nějakým programem.
S menšími dětmi jsou v komoře vždy rodiče, starší, pokud to situace dovoluje, mohou být v komoře sami, ale vždy pod dohledem.
Kyslík menší děti dýchají z přívodu, který jim rodič přidržuje před obličejem. Starší děti nemají problém s kyslíkovými brýlemi. Dýchací masky se neosvědčily.
Podle rodičů měly děti po terapii zvýšený oční kontakt, sníženou citlivosti na hluk a lepší sociální orientaci, začaly se těšit do dětského kolektivu a byly více kamarádské. Byly více přítomné, klidnější a lépe spaly. Děti, které nemluvily, začaly „mluvit“, žvatlat a cíleně říkat slabiky nebo jednoduchá slůvka.
Hyperbarickou komoru je vhodnější si půjčit domů, než na terapii docházet. Ve známém prostředí jsou děti klidnější a je snazší terapii skloubit s denním režimem rodiny. Optimální doba terapie je šest týdnů, případně s opakováním.
Nikdo z rodičů nezaznamenal, že by hyperbarická kyslíková terapie nepřinesla zlepšení. Samozřejmě jde o subjektivní hodnocení rodičů, ale na druhou stranu jen rodiče, kteří jsou s dítětem v každodenním kontaktu, mohou změny v chování dítěte posoudit.
Ještě na závěr odkazy na několik studií, na internetu jich lze vyhledat mnohem víc.